Antény radarů na válečné lodiFoto: U.S. National Archives

Když vkládáte magnetofonovou pásku do svého kazetového přehrávače, když píšete dopis přátelům, když si tužíte vlasy anebo ohříváte oběd, dotýkáte se věcí, které nějak souvisejí s II. světovou válkou. Když odhlédneme množství zbytečných obětí, které nás to stálo, válka lidský pokrok zásadně urychlila.

Raketou na Měsíc?

Když se v roce 1969 noha člověka poprvé dotkla povrchu Měsíce, v té euforii si málokdo uvědomil, že nebýt druhé světové války, mohl ten okamžik nastat třeba také až v roce 1983. Pokrok v raketové technice měl "na svědomí" Němec Wernher von Braun. Už ve třicátých letech byl ve spolku zabývajícím se lety do vesmíru. S příchodem války na vývoji rakety pokračoval v tajné vojenské laboratoři na pobřeží Baltického moře. První úspěšné vypuštění se odehrálo 3. října 1942. Stroj vyletěl do výšky 96 km a jako první lidský výrobek se "dotkl" vesmíru. Wernher von Braun si tehdy poznamenal do svého deníku: "Jediná chyba tohoto raketového letu je v tom, že raketa přistála na nesprávné planetě". Nacistům se to však hodilo. Raketu překřtili na V-2 a v letech 1944-45 s ní bombardovali Londýn a Antverpy. Po válce von Braun pracoval ve Spojených státech, kde mimo jiné zkonstruoval nejsilnější dodnes vyrobenou raketu - Saturn 5. Ta donesla k Měsíci prvního kosmonauta.

Dámské punčocháče

Válka proměnila i tak vyloženě neválečnou věc jako dámské punčochy. Stalo se to 15. května 1940. Před obchodními místy firmy Du Pont a prodejnami s galanterií v celých Spojených státech stály nekonečné zástupy dychtivých zákaznic. Každá chtěla mít punčochy z nylonového vlákna. Tato umělá hmota sice byla vynalezena už v roce 1932, ale teprve teď kohosi napadlo využít ji jako náhražku stále vzácnějšího hedvábí. Ten den byl ve Spojených státech překřtěn na "Nylonový". Jen do konce roku 1940 se ve Spojených státech prodaly 3 miliony párů nylonových punčoch. Až do konce války se z tohoto umělého materiálu šily padáky a další vojenský materiál.

Od radaru k mikrovlnce

Radar sice není vynálezem 2. světové války, ale byl v této válce výrazně zdokonalen a de facto poprvé významně využit při bojových operacích. Velmi kvalitní radary měli Němci. Britské a Americké byly méně přesné, přesto jim to dávalo výhodu před protivníkem, který radar neměl. Kupříkladu "Italové netušili, že mají Spojenci radar," říká historik Jaroslav Hrbek, "a byli tedy překvapeni, jak jsou Britové schopni rychle reagovat. Domnívali se, že Spojenci mají obrovské množství stíhaček, které jsou schopni neustále udržovat ve vzduchu a čekat na italské bombardéry letící na Maltu." Britové brzy německý náskok dohnali koncem roku 1942. Mohla za to nenápadná věcička: dutinový magnetron. Díky němu se zvýšila přesnost i dosah radarů. Nastal zvrat ve válce o Atlantik. Spojenci mohli odhalovat i ponorky částečně ponořené. Zlikvidovali jich za rok hned třikrát tolik, než v předchozích dobách. Magnetron dokáže vytvořit velmi krátké a rychlé elektromagnetické vlny. Dochází k velké molekulární aktivitě a vzniká vysoké teplo. Odtud už vedla krátká cesta ke konstrukci první mikrovlnné trouby (1945-1947). Že se dá princip využít i k rychlému a levnému vaření, to jsme si ale uvědomili až v 80. létech.

Počítače

Během války musely všechny soupeřící strany rozluštit obrovské množství šifer. To bylo hlavním impulsem pro vývoj počítačů. Němci měli svůj první digitální počítací automat Zuse Z3 už v květnu 1941. Byl to první prakticky použitelný, programovatelný počítač světa, jehož program byl vyryt na filmovém pásu a dovoloval počítači násobit, sčítat, odečítat a dělit během tří sekund. Jak ale připomíná historik Jaroslav Hrbek, "Němci měli už od začátku války počítačové zaměřovače torpéd na ponorkách. Umožňovaly jim to, že ponorka tak nemusela mířit na cíl celým trupem, nýbrž mohla vystřelovat torpéda v nastavitelném úhlu. Ponorka tak mohla proniknout do konvoje a plout paralelně s kolonami spojeneckých lodí a vystřelovat torpéda napravo i nalevo v devadesáti stupních."