Když se na obzoru objeví další střílečka (či strategie) z druhé světové války, obvykle žehráme nad nedostatkem invence autorů, ale zároveň si neuvědomujeme, že je to právě tento typ her, které z regálů zmizí jako první (díky komu asi?). To je prostý fakt a z jeho pohledu se minorita hráčů, kteří už jsou druhoválečných akcí opravdu přesyceni, bude muset s tímto stavem věcí smířit. U jedné hry by si však na umístění do rámce největšího dějinného konfliktu nestěžoval takřka nikdo. Tou hrou, respektive sérií je Call of Duty. Ač prostý klon, brzy se mu povedlo v popularitě předehnat vzor, který novodobou mánii po válečných akcích rozpoutal: Medal of Honor. Zatímco však tento titul pod patronátem Electronic Arts razí stále stejnou linii, rozhodli se v Infinity Ward a Activisionu k podstatné změně. Po třech dílech (poslední pouze pro konzole) umístěných na největší bojiště let 1939-45 se tematické podmínky diametrálně mění a nás tak čeká procházka peklem konfliktů inspirovaných současností.


Ačkoliv tvůrci zatím přesně nespecifikovali vizi své moderní války, víme i tak mnohé. Konflikt to bude sice fiktivní, ale člověk by musel být slepý, aby v něm nenarazil na reflexi toho, co se dnes děje na Blízkém východě, případně o něco blíže – třeba v Čečensku. Důležité je, že Infinity Ward skutečně těží pouze ze současnosti, nečekejte tedy ustřelené scénáře kdesi v blízké budoucnosti, v nichž by se to míhalo prototypálními zbraněmi apod. Ne, Call of Duty 4 nabídne, zjednodušeně řečeno, to, co můžete denně vidět na zpravodajských kanálech typu CNN pod označením „válečné zpravodajství“. S tím rozdílem, že nebudete držet kameru ani mikrofon, ale popadnete pušku a vrhnete se s týmem potírat nepřátele. Hra má být po stránce vjemové co možná nejautentičtější. Za tímto účelem autoři dokonce hovořili s čerstvými veterány z Iráku.


Call of Duty 4 se přesto v Iráku neodehrává. V této sérii nikdy nešlo o příběh, a tak bohatě postačí vědět, že se v jakési problematické zemi Středního východu vzedmula násilná revoluce kolem samozvaného diktátora, který si záhy našel dostatek stoupenců, aby se chopil moci. Něco podobného se povedlo na ruském území ultrapravičákovi, a jelikož si oba v hlavních, notně teroristických cílech rozumí, vytvoří koalici zvanou „The Four Horseman“ (v narážce na čtyři apokalyptické jezdce). Zahrajeme si převážně za dva vojáky, ačkoliv krátkodobě bychom se měli dostat na rozličná místa konfliktů i očima několika dalších, méně důležitých. Se dvěma podstatnými se nicméně bude pojit příběhová linka, která staví především na údajně efektním protnutí obou bojových rovin a obou osudů. První voják je příslušníkem britské speciální jednotky SAS a dostane se do víru boje v Rusku, druhý potom logicky uvízne na Středním východě. Call of Duty 4 bude na zápletce vůbec stavět o fous více než předchůdci, přestože o nějakou epiku rozhodně nepůjde. Vyprávění proběhne výhradně očima hrdinů, v zájmu autenticity se neplánují žádné cut-scény z pohledu třetí osoby. To by mělo pomoct atmosféře, především pokud si uvědomíme, jak dobře to autoři umí se skripty. Přesto podle svých vlastních slov měli menší problém s nastolením pořádku v příběhu. Přeci jen, o druhé světové válce ví každý první poslední, ale když jde o vlastní fiktivní konflikt, byť vystavěný na reálných a aktuálních základech, chce to jisté vysvětlování.


Hlavní premisa CoD série zůstane jednoznačně zachována. Každý jistě ví, že jí je neskutečně intenzivní a nervydrásající akce. Té nabídne čtyřka dosud největší porci a velkou zásluhu na tom mají i vhodně vybrané mise, které jsou navíc velmi variabilní. Jednou se pod rouškou noci budeme vyloďovat v přístavním městečku na Středním východě, jindy dále ve vnitrozemí podnikneme výsadek z mnoha Black Hawk vrtulníků. Opět se dočkáme hromady skriptů a bylo by bláhové se domnívat, že tvůrci ustoupí od lineární hratelnosti. Akce bude snad ještě adrenalinovější než kdy dřív. Podle všeho za tím stojí mnohem vyspělejší a více smrtící zbraně, než s jakými bylo možno operovat v minulých dílech. Každý voják je vybaven přinejmenším automatickou zbraní, mnozí budou mít protitankové střely Javelin, granátomety, ale neměly by chybět ani vychytávky typu noktovize apod. Nosnost však bude pochopitelně omezená, takže bude zapotřebí vybírat skutečně jen ty věci, které následně využijete, respektive se v průběhu bitvy přizpůsobit tím, že si z mrtvých těl obstaráte nutnosti a zbytečnosti zahodíte.


Infinity Ward hovoří o stylu pojetí ne nepodobném tomu, který známe ze seriálu 24 hodin. To by napovídalo domněnkám, že se akce odehraje na omezeném časovém úseku, bude tak pospolitější a tím i intenzivnější. Prim by měl hrát pocit, že nikdy nevíte, co nastane dál. Situace zkrátka bude nepředvídatelná, což dává obrovský prostor pro drsné a šokující zvraty, a to i v jednotlivých misích, jež by měly být mnohem dynamičtější a závislejší na měnících se příkazech velení.


Autoři si velice dobře uvědomují, že jméno sérii nevytvořili jen singleplayerem, ale že stejný, ne-li větší podíl na popularitě má i multiplayer. Ujištění, že hra více hráčů nebude jako ve druhém díle, může být vnímáno buď pozitivně, nebo negativně, a to v závislosti, na tom, zda změny, které nakonec ale nejsou kdovíjak drastické, chápete jako vhodné či ne. Tou největší by měla být možnost sestavit si vlastního vojáka, respektive ho vybavit z široké škály repertoáru takovými kusy výzbroje, aby vyhovoval vašemu hernímu stylu. Ne všechny však budou k dispozici od začátku – naopak, k většině z nich se musíte propracovat soustavným hraním, což připomíná systém z Battlefieldu 2142. Ještě větší diskuze jistě vzbudí speciální schopnosti, jichž má být celá řada. Pro aktuální hru si ale budete moct vybrat jen dvě tři z nich. Například „last stand“ vám několik sekund poté, co jste byli sejmuti, umožní vytáhnout pistoli a těsně před smrtí zabít hráče, které si připsal frag na váš účet. Další schopnost vám umožní se nabourat do komunikace nepřátelského týmu, jiná zase odjistí granát ve chvíli, kdy padnete mrtví. Vyšší běžecká výdrž či rychlejší přehazování zásobníků jsou pak z těch přízemnějších.


Žijeme v době, kdy se z next-gen pomalu stává current-gen a tvůrci se již naučili zacházet s těmi nejmodernějšími technologiemi. I proto Call of Duty 4 vypadá tak, jak vypadá. Skvěle. Válečná atmosféra ze hry přímo sálá, především pak vyprahlá městečka a urbanistický způsob boje slibují jak parádní hratelnost, tak i grafické efekty. Nezbývá než konstatovat, že se čtvrtý díl sice převlékl do nového hábitu v podobě moderního válečnictví, což jedině kvitujeme, ale po hratelnostní stránce se chystá mnohem méně změn než by se zdálo – a nad tím také můžeme uznale pokývat hlavou. Zůstává sice otázkou, jak se povede vyladit lehce zkomplikovaný multiplayer, ale troufneme si tvrdit, že si na to v Infinity Ward dají dobrý pozor, a pokud by některé prvky měly při testování haprovat, raději je vyškrtnou, než aby je prosazovali za každou cenu. Ostatně uvidíme už docela brzy, vydání je plánováno na letošní čtvrtý kvartál.